Proč je blbost bát se mluvit anglicky

“Ale já se stydim!”

A já mám chuť se zeptat, jako už tolikrát, „Tak proč si proboha ty hodiny platíš!“

Tento článek byl napsán čistě jako výlev. Protože jsem všechny níže zmíněné řečičky slyšela už alespoň tisíckrát. Chcete znát můj názor? Prosím.

 

1, „Bojím se, že udělám chybu a bude si o mě nějaká naprosto náhodná osoba, kterou už v životě neuvidím myslet, že jsem blbeček.“

Víte, přála bych vám, abyste na jednu hodinu mluvili anglicky dokonale a gramatiku měli v malíčku. Abyste mluvili líp, než váš učitel. Teleportovala bych vás pak na chvíli do Londýna, na nějaký business meeting, nebo klidně i do papírnictví. Je to totiž jedno. Potom na projížďku metrem v New Yorku. Hodinu byste završili třeba v baru v LA nebo na procházce v Kanadě. Pochopili byste, že dělání chyb je úplně normální. Všude. Ať už je English vaším rodným jazykem, nebo naučeným. A lidé to zkrátka ignorují. Slyšeli jste někdy mluvit (či pokoušet se o to) cizince česky? Napadlo by vás se mu smát nebo ho snad pohrdavě opravit? Ne, sedli byste si na zadek z toho, že se alespoň snaží. Jistě, angličtina je jazyk o dost rozšířenější, ale tím spíš - lidi jsou opravdu na chyby zvyklí a nikdo si z toho nic nedělá. Pokud na vaši chybu někdo upozorní, tak vám buď chtějí upřímně pomoci, v tu chvíli to udělají diskrétně a jemně, anebo jsou to egoističtí neurvalci a s těmi si stejně nechcete povídat no ne? Třetí možností je, že dotyčný je učitel a profesní deformace mu občas reflexivně přikáže se i ve společnosti zachovat jako egoistický neurvalec. Omlouváme se.

 

2, „Oni se mi budou smát!“
Lidi, co se smějí VÁM? Vám, kteří usilovně pracujete na tom, abyste dosáhli dovednosti, která je už dnes GLOBÁLNÍ  NORMOU? Vám, kteří svoje vydělané peníze inteligentně investujete do něčeho, co vám v budoucnu může jen pomoci? Takoví lidé jsou idioti. Slovo „bye“ znáte, ne? Při komunikaci s takovými je to to jediné slovo, které potřebujete.

 

3, „Když já mluvím hrozně pomalu.“

Tak mluvte pomalu, aspoň vám bude hezky rozumět.
Ona ta zdánlivá „rychlost“ jakéhokoliv jazyka mnohdy vzniká jakoby tím, že v dnešní době prostě máme v podstatě tendenci do vět vkládat jakoby naprosto zbytečná slova, která tam jakoby vůbec nemají prostě...význam žejo.
A děláme to všichni. Vy buďte hrdí na svůj čistý anglický projev. Alespoň do té doby, dokud se nenaučíte tyto „berličky“ - jak se občas těmto zbytečným slovům říká – používat i v angličtině a budeme všichni používat dvakrát víc slov, než je potřeba.

 

4, „Ale co když se přeřeknu a řeknu něco trapnýho?“

Cha, to řeknete na 100%, to vám garantuju. Ale řeknete to i v češtině. Nepamatujete si na nějaké opravdu pekelné přeřeknutí? Vzpomeňte si na nějaké. Usmáli jste se? Pokud ne, stačí si vygůglovat „přeřeknutí TV Nova“ a máte o zábavu postaráno.

Jediným rozdílem snad bude to, že až se přeřeknete v angličtině a lidé kolem vás vybuchnou smíchy nebo zrudnou a začnou šoupat nohama, nemusíte si třeba být přeřeknutí nejdřív vědomi. Nejlepší a nejhorší jsou samozřejmě dvojsmysly s lechtivým nádechem. Na to si zkrátka můžete jen připravit nějakou tu dávku humoru. Všichni, co (se) učíme anglicky jsme někdy v takové situaci byli. Pokud vám to pomůže, já se v takové situaci octla alespoň stokrát – jednou jsem u toho ještě ke všemu po kolenou podlézala fotbálek. Ale dnes už mi zbyla jen zábavná historka a frázové sloveso navíc v mém mentálním slovníku.

Chybami se člověk učí.

 

5, „Ale já si v tu chvíli vůbec na nic nemůžu vzpomenout!“

To je běžným problémem a opět: nejste v tom sami. Takové to situační okno je normální. Většinou to vůbec není otázka úrovně vašich znalostí. Spíš úrovní vaší kuráže. Ale i kuráž se dá cvičit.

Proto doporučuji cvičit. Pokud vás strach opravdu paralyzuje a už jste zkusili 1) alespoň jednu hodinu s rodilým mluvčím, co nemluví česky 2) jít do obchodu a předstírat, že jste cizinec 3) nabídnout pomoc ztraceným cestovatelům 4) zeptat se někoho, kdo mluví anglicky kolik je hodin, nebo kde je nějaké místo, které je za rohem, tak...

Běžte do baru do centra a dejte si něco na kuráž. Neortodoxní? Možná. Funkční? Velmi.
Dejte si panáka (nebo tři), a nakráčejte za někým, kdo mluví anglicky a zbytek nechte osudu. Proces opakujte (ne moc často!), dokud nebudete podobné nehoráznosti schopni i zcela střízliví. A ten moment přijde.

 

6, Na závěr

Bát se mluvit anglicky je primárně blbost z toho důvodu, že ve chvíli, kdy ani nezkusíte mluvit... tak opravdu NIKDY NEBUDETE MLUVIT ANGLICKY.
Zastavte se na chvilku u té věty. A zeptejte se sami sebe, jestli je to to, co opravdu chcete.
 

Víte, jak se jezdit na kole můžete naučit jen jízdou na kole? Mluvit se můžete naučit jen tak, že budete mluvit.
Proto pokud máte pocit, že nikdy nebudete ani CHTÍT být schopni setřít pot z čela, spolknout strach, překonat pseudo-hrdost, uklidnit třes, ovládnout hlas a prostě do toho jít, vykašlete se na to rovnou. Nemá smysl, abyste si platili soukromé hodiny. Zbytečně vyhazujete peníze a plýtváte časem.

Pokud na to chcete mít...pokud CHCETE mluvit anglicky: jděte do toho, máte na to! 

Pošli to dál

Kontakty